na Blog.cz

BBC vysílala velmi zajímavý pořad o nuceném vykrmování mladičkých dívek v Mauritánii. Gigantická tloušťka je v tamní kultuře považována za znak krásy. BBC poskytla rozhovor jedna z profesionálních "vykrmovaček". Popisuje metody jakými se vykrmování provádí: "Musí jíst a jíst a pít a jíst, když nechtějí, ztlučeme je tímhle bičíkem. A svážeme jim nohy do dřevěných klacků, těsně nad kotníky. Když je potřeba, tak ty klacky prostě hodně těsně utáhneme. Bolí to. A tak jí a jí. A když už víc jíst nemohou, donutíme je jíst ještě. ..... A občas se pozvrací... to je pak nutíme jíst ty zvratky." ... "A když jsou vykrmené, jsou konečně krásné. S překrásnými vrstvami tuku kolem břicha, tukem nádherně visícím na zadní straně jejich paží a miloučkými striemi, jizvami po tom, jak se kůže rychle natahuje. ... Tlustá dívka je jako královna. Její rodiče mi rádi zaplatí za to, že se pak může výhodně provdat." ,
Mauritánie nebo chcete-li Mauretánie, je západoafrický stát, který sousedí s Marokem a Alžírskem.

Reportérka BBC se tamní matky ptá: "Necítila jste se krutě, když jste tohle dělala své dceři?"

"Neudělala jsem nic špatného. Udělala jsem jen to co je v jejím nejlepším zájmu. Udělala jsem z ní krásnou, překrásnou, velkou dívku. Hubená žena je jako klacek obalený šaty. Je ošklivá a nevdá se."

Reportáž rozvádí historické příčiny tohoto zvyku, který sice postupně ustupuje z měst (kde módní diktát určuje hlavně západní televize), ale stále se drží u vesnických nomádských kmenů - v současné době je tomuto násilnému vykrmování podrobováno asi 10 procent dívek. Příčiny jsou dvě - jednak kvůli nedostatku potravy v oblasti je obezita považována za známku bohatství, a také v nomádských rodinách je to muž který se žení do manželčiny rodiny a musí tak s sebou rodině přnést věno. Čím je novomanželka "krásnější", tím větší musí věno být.

Důležitý je i fakt, že obezita zrychluje dospívání a tak již desetileté holčičky jsou "dospělé" - menstruují a tak mohou rodit děti... takže se mohou vdát a rodině zajistit zisk v podobě mužova věna.

A tak jsou násilnému vykrmování podrobovány i dívenky sedmi až osmileté. Denně musí vypít až 15 litrů velbloudího mléka. Za půl roku vykrmování dívky zdvojnásobí i ztrojnásobí svou tělesnou hmotnost. Není neobvyklé, že se po takové "kůře" nemohou samostatně pohybovat - jejich tenké, nedospělé kosti prostě všechen ten tělesný tuk neunesou.

I když se Mauritánská vláda spolu s mezinárodními organizacemi snaží tuto tradici vymýtit, obezita je tam závažným problémem. Na zdravotní komplikace s obezitou spojenými umírají stovky žen.

To, že případů násilného vykrmování ubývá není známkou změny myšlení. Vyplývá spíš z toho, že nomádské kmeny jsou kvůli změnám podnebí, častým povodním a suchům nuceni opustit svůj tradiční způsob života a hromadně se stěhují do měst. Tradiční vykrmovací tábory mizí.

Módní diktát tloušťky však jde tak daleko, že některé ženy dokonce užívají steroidy určené pro dobytek aby rychleji přibývaly na váze. Časté jsou případy, kdy žena po užití velkých dávek těchto hormonů zemře. Problém je v tom, že tamním mužům se velmi tlusté ženy prostě líbí... štíhlá dívka má menší naději na dobrý sňatek... to protože podle nomádského přísloví "žena zabírá v srdci muže přesně tolik místa kolik ho zabere v jeho domě".

Co mne ale na té reportáži šokovalo nejvíce je fakt, že matky, které podobnými vykrmovacím táborem samy prošly, byly bity a násilně nuceny pít hektolitry velbloudího mléka a jíst kila kuskusu, tam posílají svoje dcery. Dobře ví, že jejich dcery budou podrobeny nejen výkrmu, ale i mučení. Fyzická bolest totiž potlačuje dávicí reflex - dívka tak tolik nezvrací a o to jde. Svědomí těch matek je ale "čisté", dělají co je podle jejich přesvědčení v nejlepším zájmu jejich dítěte.

Jedna z žen popisuje: "Nutili nás pít vařící mléko a smetanu, dokud se naše žaludky nenafoukly a pořádně nezvětšily. Pak vykopali jámu a položili nás na ní, obličejem k zemi, s břichem v díře aby se co nejvíce zvětšilo a oni nás mohli krmit víc a víc a víc. .... pily jsme tolik mléka, dokud se naše břicha nevytáhla a neobjevily se jizvy. Když byly vidět jizvy, začali nám podávat pevnou stravu."
Tato žena je jedna z těch, která stejným způsobem vykrmuje svoje neteře....

Dlouhá léta zarputile tvrdím, že mezi ženami a muži nejsou žádné větší rozdíly. A hleďme - přistihla jsem se při tom, že zase nemám pravdu. Jeden velmi zásadní rozdíl mezi námi totiž je. Muži se sice také krášlí a semo tamo hubnou nebo se roztodivně zdobí, ale nikdy NIKDY (až na exotické výjimky) se kvůli ženám nemrzačí. A ženy? Ty to dělají běžně - ať je to celoživotní hladovění, anorexie, bulimie, řezání si do těla a přidávání plastikových vycpávek, a nebo tohle mauritánské násilné vykrmování.